Když jsme se v roce 1997 nastěhovali do našeho domečku, dospěli jsme k rozhodnutí, že na zahradu pes jednoznačně patří. Velmi pečlivě jsme zvažovali, jaký typ pejska by k naší rodině a do našich podmínek zapadal nejlépe.

Po dlouhosáhlých diskusích, přemýšlení a exkurzích po chovatelích různých plemen psů jsme se rozhodli pro leonbergra. Dávali jsme si však načas, neboť naše představa byla, že pejsek musí přijít do připravených podmínek a ty jsme ještě v době rozhodnutí neměli.

Nakonec padlo rozhodnutí počátkem roku 1999 a my jsme začali shánět štěně, resp. leonbergří holku.

Ukázalo se, že v té době se čekal jediný vrh na Moravě a my byli informování, že na štěňata je 50 zájemců. V panice, že takto bychom naši holku nezískali, využili jsme nabídky na inzerát , kdy se nabízela leonbergří holka po rodičích sice s PP, ale nechovných.

Zcela neznalí pravidel chovu, avšak beznadějně zamilovaní do plemene, jsme vyrazili do východních Čech pro naše vytoužené štěňátko.

A tak přišla do naší rodiny naše první leonbergří holka - Elza, dnes zvaná „ Od Skleníku „ Narodila se 15.března 1999 .

Navzdory faktu, že z chovatelského hlediska vzít takto štěně byl nerozum a obrovský risk, měli jsme štěstí a naše Elza velmi dobře prospívala, rostla a vyvíjela se bez jakýchkoliv zdravotních problémů.

Nakonec z ní vyrostla slečna splňující podmínky standartu pro leonbergří fenu.

Pomineme-li výchovné začátečnické chyby nás, dvounožců, pak ani s výchovou či povahou Elzy nebyly a nejsou žádné problémy.

V současné době je velitelkou naší mini psí smečky, zatím však není jasné, jak dlouho tento post proti své mladší „sestře „ udrží.

Skopičiny dorosteneckého období ji už opustily, nyní se na nás všechny dívá jako důstojná dáma, která kvůli hračce přece nebude hopsat jak tajtrlík.

Ovšem v případě příležitosti k mazlení či získání nějakého pamlsku – to je důstojnost jejího stavu a věku zapomenuta a Elza se žene jak o život.

Velmi pečlivě se stará o to, aby nás někdo „neukradl“ a případným vetřelcům za plotem pořádně a hlasitě vynadá – bez ohledu na denní či noční dobu.

V případě návštěvníků známých - je v čele uvítací čety a svou radost dává najevo velmi bouřlivě - rozhodně se nedá přehlédnout ( všichni známí již vědí, že vstupenkou a propustkou je jednoduše rohlík vražený do huby naší slečny ).

Naše Elza, ačkoliv z problematické kolébky , dělá nám radost a máme ji moc rádi.

Ona první nám ukázala, jak nádherné plemeno leonberger je, díky ní jsme poznali mnoho krásných nových lidí a zažili to nádherné leonbergří bláznění!!